Události z posledních dnů, týdnů a tak

Pro přehled a orientaci, jak to zde chodí a jaké změny se v poslední době udály, slouží právě tento článek. Začal nám druhý semestr a já musel opět začít navštěvovat školu. S tím souvisí taky změny v našem kouzelném bytě. Verča s Mirkou zde byly pouze na půl školního roku, a tak za sebe musely hledat náhradu, poněvadž majitelé žijí v domnění, že jsou zde až do června. Miroslava měla už hodně předem domluvenou Moniku (Slovensko) a Verča našla náhradu v podobě Janusze (Německo). Takže z české převahy se rázem stala slovenská, ovšem díky Januszovi už jsme nuceni používat alespoň angličtinu.

Než však začal druhý semestr, musel se nejprve ukončit ten první. Úspěšně jsem složil zkoušku ze španělštiny a actividades en el medio natural, ovšem na plachtění a windsurfing jsem byl krátký. Teoretický test se skládal z dvanácti témat a dohromady měla asi sto dvacet stran. Moc jsem tomu nerozuměl ani v češtině, natož tak ve španělštině. Stejně tak jsem pohořel i ve volejbale, o kterém se raději nechci ani bavit. Paní učitelka je totiž slušně řečeno svině, která nemá ráda erasmáky, usměje se jednou za rok a je nesmírně arogantní. Jednání s ní nemá cenu, protože si jede pořád to svoje. Zkoušku z házené jsem sice udělal, ovšem bylo mi to prd platné, protože pro úspěšné zakončení předmětu a získání kreditů bylo nutné splnit jak házenou, tak i volejbal. Každý předmět je za šest kreditů a já jich musím za dva semestry získat třicet. Protože jich mám zatím pouze dvanáct, musel jsem to tenhle semestr pojistit a dát si více předmětů. Abych vsadil na jistotu, rozhodl jsem se navštěvovat dva předměty angličtiny na filozofické fakultě. Další angličtinu mám na turistické fakultě s tím rozdílem, že mi učitel povolil se na výuce absolutně nepodílet a v klidu prý postačí, když pak přijdu jenom na zkoušku. Další předmět je španělština, potom fotbal a basketbal a aktivity v horách. Možná je toho ale zbytečně moc a časem to zúžím.

Posledních několik dní se zde konala velká událost – karneval. Španělé, ostatně jako všechno, jej nesmírně prožívali. Některé vystoupení prý vysílala i španělská televize. Když jsme šli jednou v osm večer do obchodu, na ulici jsme nepotkali jediného člověka bez masky a v mercadoně (našem oblíbeném obchodě) bylo taktéž minimálně 70% zastoupení převlečených lidí. Dokonce zde měli v úterý všude volno - jak ve škole, tak v práci. Zkrátka proto, že v pondělí byl jeden z hlavních karnevalových večerů. Naše masky byly vytvořeny s velkou dávkou improvizace s ohledem na omezenou zásobu příslušného šatstva. Jeden večer jsme šli s Ivanou za pejska a kočičku jak vařili dort, ovšem s tím rozdílem, že my jsme uvařili polévku. Tu jsme následně ve velkém hrnci vzali s sebou a po cestě nabízeli všem kolemjdoucím. Sranda byla, ovšem nabídl si pouze jeden muž. Nakonec to dopadlo ještě hůř, když nám kastrol někdo ukradl. Další den už jsme šli v maskách všichni. Já byl za Vlka, Ivana za Karkulku, potom jsme tu měli dva jokery a dvě hipízačky.

A s tím souvisí taky naše momentální návštěva. Januszovi přijel kamarád Mario z Berlína a následně dvě kamarádky z Kolína. (Z toho by si moji kamarádi měli vzít přiklad, je tu sotva měsíc a už dvě návštěvy). Návštěva je pohodová a zažíváme hodně spokojených chvil.

Klasická gaučovská nesmí chybět

Příprava masek zde

Další událostí za zmínku stojící, je fotbalový turnaj. V rámci univerzity a jedné místní organizace se zde konal turnaj na způsob Mistrovství světa. Mohla se přihlásit jakákoliv národnost s tím, že v každém týmu mohou být maximálně dva hráči z jiného státu. Protože český tým bych zde neposkládal a navíc jsem dostal nabídku od Německa, rozhodl jsem se kývnout. Turnaje se účastnila Francie, Španělsko, Kanáry, Itálie, Brazílie, Portugalsko, Německo apod. I přes velkou konkurenci jsme se probojovali do finále. Ovšem zde už nám síly nestačily na tým ze Španělska. Byl to však hezký turnaj a jsem rád, že jsem si mohl konečně zahrát fotbal. Nyní si můžu ke své medaili z maratonu pověsit i tu fotbalovou.

Sestřih z finále zde

Počasí je zde leden, únor velmi proměnlivé. Někdy zažíváme vedra, kdy je možné jít se vyvalit na pláž, mnohdy je však zima a občas i prší. Voda v moři je studená, ale vlézt se tam dá. Já osobně už vyčkávám ty parné dny, abych mohl vyrazit někam na výlet.

Když to shrnu, máme se tu skvěle a já plně věřím a doufám, že vy taky, ať jste kdekoliv. Jen mě čas od času budí ta noční můra, že jednou tohle všechno skončí a budu se muset vrátit. Všichni totiž moc dobře vědí, že z Kanárků se těžce odjíždí. Ale co, času ještě dost!

Carpe diem

Autor: MV