Seňor Lobo v Herr Wolfa

            Už se Vám někdy stalo, že jste se najednou octli na nějakém místě, které jste zdaleka neočekávali? Mně se to v poslední době děje docela často. Když přeskočím moje pobyty na Kanárech a ve Španělsku (které jsem sice nečekal, ale tím, že jsem si je vysnil, zkrátka přišly), tak musím říct, že ten nynější pobyt je v čemsi jiný. Pobyt v Německu by moje hlava opravdu nevymyslela! Tak či tak, Seňor Lobo se zčista jasna objevil v malém studentském městě nedaleko Frankfurtu nad Mohanem a bude tady půl roku pobývat.

Jak se to přihodilo?

            Byl to jeden hezký den, kdy jsme se společně s Aňou bavili o tom, co bude dál, až dokončíme tu vysokou školu. Odehrávalo se to v době, kdy vrcholila příprava na státní zkoušky a škola už nám lezla na nervy. Rozhodně bysme uvítali pauzu, shodli jsme se. Když jsme ale zjistili, že je pozdě na podání přihlášky přes program Freemover (fakt škoda, už jsme vymýšleli destinace jako Nový Zéland nebo Aljaška), nakoukli jsme alespoň na starý dobrý a osvědčený program Erasmus. Byl poslední den, kdy šlo podat přihlášku. Horší byl fakt, že já chtěl do Španělska a Aňa do vysněného Reichu (fakt jsem nechápal). Taky jsme to nechtěli přehánět a měli v plánu podat přihlášku pouze na jeden semestr. Ústupky však nebyly možné a čas pomalu odtikával deadline. Přišlo tedy na hezký kompromis, proti kterému jsem jako náruživý cestovatel neměl jedinou námitku. Vyhledal jsem tedy ten den poslední otevřenou tiskárnu v Olomouci, vytiskl přihlášky a poté je spokojeně hodil do schránky u již zamčeného kanclu paní Hanelové. Jestli tohle vyjde, pomyslel jsem si…

Berlín? Do Marburgu pojedeš!

            Když přišlo na pohovor, porota nám nabídla úplně jiné destinace, než ty, které jsme si vybrali. Místo jižně položené Valencie, kam se hlásil rekordní počet studentů, nám přiřadili severní cíp Španělska - La Coruňu a místo lákavé Potsdamy (Postupim) nedaleko kosmopolitního Berlína jsme dostali Marburg (co to sakra je?).

            „No a nebylo by tam něco, kde je tepleji?“ ptal jsem se zvídavě. Paní Hanelová se však zamyslela a s rozzářenýma očima odpověděla: „Martine, byl jste už někdy u Atlantického oceánu? Ach, to je nádhera!“ Na víc než smutné „ano byl“ jsem se nezmohl a se smíšenými pocity kráčel ven z místnosti. Ale ne, abych pravdu řekl, jak já, tak i Aňa už jsme jednou na Erasmu byli, a tak jsme moc neřešili, kam nás osud (Hanelová) zavede.

Marburg

            A tak jsme tu, La Coruňu máme za sebou a teď prožíváme krásné časy v kouzelném, skoro až pohádkovém městečku. Ač jsem byl zprvu sebevíc skeptický, musím říct, že Marburg je zatím fakt pecka. Není divu, že tu studoval třeba i Giordano Bruno, Michail Lomonosov nebo bratři Grimmové. A teď už i samotný Seňor Lobo.

Dům bratří Grimmů                                                                          Marburg

            Marburg má asi 80 000 obyvatel, které tvoří z více než 20% studenti. Leží severně od Frankfurtu nad Mohanem a má velmi výhodné postavení. Není až tak daleko od Česka (kdyby nás chtěl někdo navštívit), Lucemburska, Francie, Belgie nebo třeba Nizozemska. Městem protéká řeka Lahn a je to fakt půvabné starobylé městečko. Což o to, že neumím německy. Vzal jsem to jako výzvu a pilně šprtám, abych se naučil aspoň základy. Když tak počítám, už je to včetně češtiny pátý jazyk, který se učím. No jo, škoda, že jsem neschopný úplně ve všech pěti.

Kolik Erasmů je v lidských silách?            

            Často se mě lidé ptají, jak to dělám, jestli je to vůbec možné anebo kam pojedu příště. Potkávám lidi, kteří mi tvrdí, že se chlubí jiným lidem, že znají týpka, který byl na třech Erasmech. Ano, je to krapet neobvyklý počin, ale rád vše uvedu na pravou míru.

            Dříve byla možná pouze jedna stáž za celé bakalářské a magisterské studium. Tuto skutečnost jsem si dobře uvědomoval, a proto jsem si můj první (v té době jsem se domníval, že i poslední) Erasmus řádně užil. Po návratu se mě lidé ptali, jestli mi nevadí, že kvůli tomu musím na univerzitě o rok prodlužovat. Ano, byli to lidé, kteří na Erasmu nikdy nebyli. Nikdy nešlo o to, jestli budu „prodlužovat“, ale o to, že takový rok už nikdy v životě nezažiju, a tak jsem alespoň jim vřele doporučoval, aby se někam také vydali.

            No, a když jsem se rozhodoval, co dál dělat…, měl jsem štěstí, protože Erasmáckým smlouvám skončila platnost, a tak se uzavřely nové. Erasmus se přejmenoval na Erasmus plus a tím pádem to byl vlastně úplně jiný program. Pro mě to znamenalo jediné, můžu jet znova! …Erasmus pro mě byla jasná volba.

            Kromě toho, že se trochu pozměnil název tohoto studentského programu, nabídl i jisté novinky a vychytávky. Student může jet během roku i na dvě různá místa (jako já), může jet znovu, i když už se jednou Erasmu zúčastnil (jako já) a abych to objasnil úplně dokonale, může vyjet jedenkrát v bakalářském a jedenkrát v magisterském studiu. Když jsem nad tím přemýšlel, přišel jsem na jednu věc. Kdybych záměrně neobhájil bakalářku a vyjel na tento Erasmus ještě za bakalářského studia, mohl bych po návratu bakalářku obhájit a vyjet ještě jednou v magisterském studiu. Tuto dedukci jsem si i ověřil a můžu tedy říct, že prakticky by bylo možné vyjet třikrát na roční stáž. Jednalo se však pouze o nevinné hrátky v mých myšlenkách a nic takového se dít nebude. Alespoň v mé erasmácké kariéře. Ale jak vidíte, lidské možnosti jsou neomezené.

Autor: MV