Pozdrav z ráje
26.09.2012 15:38
Po delší době se znovu ozývám. Sice jsme se načekali, ale konečně máme internet. Jsem tady už přes tří týdny a stihl jsem si všimnout mnoha věcí a pozoruhodností. Tak za prvé je tady narozdíl od ČR krásně a myslím, že ještě dlouho bude. Přes den kolem třiceti a v noci asi pětadvacet.
Dále jsou tady úplně jiné návyky. Třeba na přechodu se nečeká na zelenou, ale zkrátka když nic nejede, tak člověk tu zatracenou cestu přejde. Dokonce se mně jednou stalo, že na druhé straně silnice stáli páni policisti a přesto lidé přecházeli s úplným klidem na červenou. Tak jsem taky přešel. Nevidím v tom nic špatného. To jen v České republice policajti jenom vyčkávají, aby náhodou někoho nachytali a mohli mu dát 500,- flastra na zebře dlouhé sotva tři metry. Další odlišnost od Česka je, že lidé jsou tu převážně milí, vstřícní a vždy s velkou ochotou pomůžou, ač třeba pomoc přímo nevyžadujete, ale jenom vypadáte, že ji potřebujete. Například jsme jednou potřebovali otevřít dvě sedmičky vína, poněvadž v našem kuchyňském vybavení schází vývrtka. Problém byl v mžiku vyřešen, když Ivana požádala o otevření lahví jednoho ze zaměstnanců náhodné místní restaurace. Jsem si jist, že u nás by mě ve čtyřech z pěti hospod poslali do prdele. Lidé jsou tu také velmi klidní, vyrovnaní, bez známek většího stresu. To se však může jevit jako nevýhoda. Třeba v souvislosti s naším internetem, na který jsme čekali věčnost. Nebo místní autobusy sice mají jakžtakž nějaký jízdní řád, ovšem řídit se jím absolutně nedá. Příjezd je zpravidla zpožděn o nějakých deset minut plus mínus. Ale nikomu to nevadí, každý to ví a všichni jsou v klidu - jak řidiči, tak i cestující. Tady se za autobusem neběží, vždyť přece pojede další.
Nevšednost je tady také čas. Ten se taky nijak zvlášť neřeší. Čas je přeci relativní a smyšlený. Nikomu tady nedělá problém jíst o půlnoci a jít si zaběhat třeba o půl druhé ráno. Akorát teda nevím, jak zvládají ranní vstávání do práce. Když vyjdete na akci o půlnoci, tak je to ještě brzo. Sice se mi pak třeba stalo, že jsem přišel v sedm ráno domů, ale to je druhá věc. Když mluvím o akcích, neměl bych zapomenout jednu věc - může se tady normálně pít alkohol. Ale přece jenom tady jedno malé omezení je. V obchodech je zakázáno alkohol prodávat po desáté hodině večerní. Omezení neomezení, pravidla jsou od toho, aby se porušovala, takže vám ho stejně prodají pod záminkou, že oni vám ho neprodali.
Přijela Mirka, takže náš piso cerca de la playa je již plně obsazen. Dokonce přijela i má milovaná sestra s galánem Filipem, což je naše první návštěva. O tom ale až v dalším článku.
Mimochodem nesmím zapomenout zmínit, že nám začala škola, kterou samozřejmě navštěvujeme a bystře hltáme každé španělské slůvko na přednáškách. To, že vůbec nerozumíme a občas na nás el profesór nebo la profesora hodí nějaký vtípek, kterému vlastně taky nerozumíme a všichni na nás čumí a smějou se, je vedlejší věc, která se časem jistě podá. Z praktických hodin jsme měli zatím Voleibol, což byla hodina ve sportovní hale, kde bylo asi šedesát stupňů. Borka nás nešetřila a dávala nám samé běhavé a fyzicky náročné cvičení. Po výuce jsem byl s ohledem na teplotu a náročnost jenom trošičku zpocený. Školu máme nejvíc daleko (asi půl hodinu busem). Ale zase lepší mít půl hodinu busem školu, než pláž, co myslíte? Mívám taky hodiny španělštiny. Po rozřazovacím testu jsem se úspěšně dostal do úrovně A1-A2, čili do té základní - jak jsem to ale šikovný kluk! Předmět je za šest kreditů a musíme tam asi chodit, podílet se na výuce a každý musíme pět minut před třídou mluvit o zadaném tématu. Termín jsem si napsal na 3. prosince, takže do té doby se musím něco španělsky naučit!
Nemám ani moc přehled o tom, jak jsem na tom finančně. Možná budu do doby, kdy přijde další splátka, muset živořit v bídě o suchém chlebu. Ale i kdyby, peníze jsou jenom peníze, za které si můžeme dopřát jisté služby, ale jak říká Michal Horáček, ranní východ sluníčka si můžeme užít i bez nich. Navíc se řídím heslem Henryho Davida Thoreaua, že "Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starati."
Abych to celé shrnul, mám se tady moc dobře, líbí se mi tu, vyhovuje mi místní klima, lidé, klid. Né, že bych chtěl nějak hanit Českou republiku, ale chtěl jsem jenom říct, že po celém světě existuje tolik krásných míst, tolik skvělých lidí. Nechci však lidem říkat, co mají dělat, protože to sám nesnášim, ale chci, aby lidé neznali slovo nuda a využívali všech příležitostí, které se jim naskytnou.
Autor: MV
